Drebins - Trevis - Driblins - Gripens - Dresing - Gremlins - Drebky - Kredenc - Drobení - Drebins - Trevis - Driblins - Gripens

Jak jsme sfárali za futsalem

/20.02. kepke/Tuze kvalitní výjezd tria Kóča, Kepke a Trávožrout na mezinárodní futsalový dostaveníčko do města hutí, těžních věží a Stodolní ulice.

Už ňákou dobu zpátky jsme byli od zasvědcenejch papalášů plzeňského futsalu informováni o konání ME v této kolektivní honěné, která se měla odehrávat v Ostravě. Ale až na poslední chvíli jsme dávali dohromady optimální sestavu plánovaného výjezdu do metropole uhlí a inteligentních fanoušků. Nakonec bylo nominováno (mim)trio, a to podle zaběhlých stranických pravidel (grémium:hráči – 2:1). Takže ve finále jela vyvážená skupina pláteníků ve složení Kóča, Mirďa Trávožrout a Kepke.

Sraz ve čtvrtek ráno v 6:45 na plzeňskym hlaváku byl posledním bodem akce, kterej jsme měli zcela pod kontrolou, i když Mirďa dorazil o trošičku dýl a po včerejším dostaveníčku u Pantera v mírně zmuchlanym stavu. Proto jsme rychle zakoupili jízdenku, šest minomentných granátů (čti 0,5l plech-pivo) a šupajdili jsme do vagónu. Cestu do Ostravy jsme si pak krátili u obligátních filků, které spestřovala (kromě lívanců a kóčovo coly s rumem) krátká vystoupení (více, či méně zdatných ochotníků). Prvním fešákem jsme byli pečlivě prověřeni, zda necestujeme bez tiketu a na oplátku jsme se zase mi dozvěděli, že průvodčí-bigbeaťák není polívkovej, ale rumovej a fernetovej! Ještě před příjezdem do Berouna nevydržel a jeho chtíč po úspěchu vyústil v přídavek, ve kterym se nejdřív snažil sbalit Kóču slovy „toho si pamatuju, to je takovej zajímavej typ“ a se nato zeptal nás ostatních: „Vy jste přistoupili?“. V Praze jsme - k Mírovo a Kóčovo zklamání - neměli čas ani skouknout mladý gáje a vlak se dal opět do pohybu v mě tak známym směru (Český Brod) a my se opět uvelebili a vychutnávali putování zasněženou českou krajinou. Když jsme dorazili do Pardubic, tak kdosi usoudil, že je čas na dalšího interpreta a na peróně se objevil „Hvězdář z Ondřejova“, což byl člověk s dvěma masivníma popelníkama místo brejlí. Po těchto příhodách a našich infantilních rozhovorech s příšernejma asociacema jsme konečně dokodrcali do Ostravy.

V infocentru na nádraží jsme si zjistili všechny nezbytný novinky, jako třeba jestli se taky v Ostravě poznají revizoři podle šusťákovky a ledvinky (otázka Trávožrouta). Pak už jsme jeli po trase Ostrava hl.n. - válcovny Vítkovice - Důl Hlubina - Stará ocelárna - Vítkovice vysoké pece - ČEZ Aréna. Tam koupit lístky, rychle ubytovat v ubytovně spřízněné TJ Nová huť (koukni na jejich znak) a rychle najít slušnou knajpu a strčit pár etiket! A proto hledáme, hledáme, mezitím nacházíme ostravskou pobočku restauračních zařízení Astra (zpráva především pro Starkyho), před kterou Míra hbitě vykouří poblíž stojícímu sněhulákovi mrkvovej nos! Konečně nacházíme prima bar, strčíme si a vzhůru fandit!

Do arény vcházíme právě včas. Mančafty právě nastupujou a já hned fotim Kóču s roztleskávačkou (už teď je to pro Kóču úspěšnej výjezd). Hraje se, hulákáme, naši dělaj vzadu báby, padáme, ale přesto pořád fandíme!!! „Češi, češi,…..“, ve druhý půli tlačíme soupeře, kterej je zralej, ale furt vede o banán. Konec se blíží a naši hrajou s Jardou Kamenickym místo gólmana a vytváří si šance, ale i tu poslední likviduje Holanďany angažovanej komorník Adamsovi rodiny. Zápas končí a hala aplauduje ve stoje holandským, ale především našim futsalistům, děkujícím fanouškům za bouřlivou kulisu! Začínam se uklidňovat, dam si cígo a čekáme na mač Italů se Španělama. Těm o nic nejde a tak podle toho vypadá i utkání, který mě moc nenadchne. Na protější straně však o přestávce zaregistruju maníka s přírodní kuriozitou (alá Carlos Valderama) na hlavě a to je ten pravej impuls pro dopisovatele mýho kalibru.

Zápas končí a večer začíná. Jelikož se nepříjemně začíní ozývat paní kocovina, rychle se přesouváme do vyhlášené Stodolní ulice - musim poznamenat, že mě velmi příjemně překvapí - a po jejím projití zaplouváme do klubu s příznačným názvem „KOXÁRNA“. Po vstupu a rozkoukání dochází ke zklamání Trávožrouta, kterej si povšimne všude přítomný uhelný dekorace. Tam se vyprostíme třema 12-kama a je tu zavíračka, tudíž šviháme o špeluňku dál a vcházíme do karaoke baru. Zde pokračujeme v pivní (mnozí i v jiné) kůře, vyslechneme si několik songů (nutno dodat, že v takměř profi provedení) a zjistíme, že Zagorová a Drupy je jedna osoba, že Karel Gott má 1,50m a pleť Hawajskýho (Antonína) bubeníka a že „Za vodou v rákosí je ukrytý krám“. Protože naše trio nedokázalo sestavit hudební těleso a ztratil se nám Mirďa, vyrazili jsme o štaci dál. Míra se přihlásil za okamžik bezchybně provedeným letadlem do sněhový čvachty před stojícim Kepkem. Po jeho dopomoci se Mirďa opět ocitá ve vertikální poloze a naši tři veteráni se dávají do pohybu vstříc novým dobrodružstvím! Více než dobrodružně se nám začíná jevit blízký DUBLIN PUB (mají Prazdroj), i když vcházíme pouze ve dvou (nikoli však na koních), páč Trávožrout se rozhod podstoupit léčebně-uklidňující procházku po blízkém – a jak jsme se druhý den ráno dozvěděli – i vzdálenějším okolí. Ihned po vstupu zjišťujeme, že dnešní noc bude nejspíše dlouhá, jelikož po několika krocích řízených znovunabytou žízní se setkáváme s kapitánem český repre Jardou Kamenickým, se kterym se Kepke okamžitě pouští do družnýho hovoru a následně se nechává společně s ním zvěčnit opodál náhodně stojícím kolportérem Kóčou (už teď je to pro Kepkeho úspěšnej výjezd). Poté, co se s kápem Jardou rozejdem a doklopítáme k baru, kde zchladíme emoce ve vychlazený Plzni, zjišťujeme, že se v podniku pohybuje hned několik českých reprezentantů včetně hlavního kouče Michala Stříže a Kóčovo „idolu“ gólmana Honzy Klímy. Stále ve dvou a s narůstající dobrou náladou rozpoznáváme i některé nizozemské borce, kterým vévodí tmavý útočních Ngarigota a obrovitánský brankář Thomassen. Neodoláme! S notnou dávkou žovijality a vyzbrojeni jazykovými dovednostmi, zdokonalenými jednodenním alkokurzem, se družíme a spolu s veselými zážitky získáváme nové fototrofeje. Zlomovým momentem se stává naše setkání s právě vymočeným a již notnou dobu slavícím asistentem trenérů Čechů. Několikaminutovou konverzaci s obligátním fotem zakončí Kóča větou: „Švihej mi pro pivo a až se budeš vracet, tak přiveď Stříže a Klímu! Chci se s nima vyfotit!“ Nutno podotknout, že „asák“ přitakal a odešel. My se otočili k báru, poručili další a vychutnávali si atmosféru. Za několik minut však kdosi klepe Kóčovi na rameno a ten po otočení málem omdlí (smíchy)! Za námi stojí „asák“, Klíma a Stříž! Chlapci již také s vysokým koeficientem plastičnosti (Klíma více než 5,5) se s námi pouští do velmi kvalitní konverzace, kterou – jak jinak – prokládáme pořizováním fotografií (pro rodinu). Zvláště povedené bylo Kóčovo focení s Honzou Klímou, při němž ho velmi rozjetý funkcionář plzeňského futsalu vyzval k obligátnímu gestu ala vyhecovanej mač. Nepovolil ani po vysvětlení, že jsou k tomu nutné aktuální zápasové emoce a se slovy: „Neser mě a koukej tady něco předvést,“ se konečně dočkal! Bohužel jeho sen o podepsanym použitym suspenzoru ze zápasu ČR-NED se již nesplnil, škoda. Je mi to líto, Pavle.

Po těchto eskapádách jsme si vzpomněli na Míru a zjistili jsme, že se prochází již dvě hodiny, a proto se ho Kepke jal hledat. Po chvilce hledání byl úspěšný a poté spolu dorazili do hlavního stanu nočního futsalu, kam se mu teda nejprve moc nechtělo, ale v okamžiku, kdy dorazili hoši z Maďarský repre a obdržel svou dvandu, byl již jako doma. K ránu, když jsme již uvažovali o odchodu, si povzdychl Kočkodan, že k úplný spokojenosti mu chybí už jenom foto s Maďarama. Nato se Kepke zamyslel a vidíc dva Hungáry pochvalující si vymoženost splachovacího záchodu, přitočil se k oběma paprikášům a chytíc je kolem krku, dotáhl oba ke skleslému obdivovateli tepláků Gábora Kyráliho. Znovurozjařený Kočič si vychutnal požadovaný snímek a pak už si s kolegy z východu povídal (mimo jiné i o nutnosti víza pro Jugoslávce). Kolem pátý hoďky jsme se zvedli a zamířili k ubytovně. Ve dveřích klubu se ještě realizoval Míra, když po otázce: „Ty jsi Maďar?“ (na člověka v kombinéze maďarskýho nároďáku), ukázal na Kepkeho a sdělil udivenýmu sportovci: „To je můj kamarád, Michal Fekete!“

Zbytek cesty jsme (myslim) zvládli bez problémů a po Mírovo návštěvě dámských záchodů a Kočkovo odsunutí jeho bot co nejdál ode mne jsme usnuli spravedlivým spánkem opilce!

Druhý den, nepříjemný probuzení do reality po cca 3 hodinách spánku, hrůza! Kepke konsternuje ulízečky ranní procházkou po chodbě trenkoslipech. Pádáme z ubytovny a přemýšlíme o tom, jak nejkulturněji strávit čas do semifinálovejch mačů. Plán je jasný! Pořádnej oběd a lejt! Míra vystupuje s interpelací za návštěvu starýho kostela a antiku, kde si včera při noční procházce vyhlídnul dárek pro kámoše z Lampy. Po příchodu zjišťujeme, že si Mirďa vybral „fakt kvalitního“ vycpanýho ptáka! (už se těšim, až něco přivezeš z vejletu mě, Míro) Bohužel zjišťujeme, že opeřenec je příliš drahej a tak se asi nikdy nedovim, jaký je to jít s vycpaninou (nikoli s nacpaninou) na zápas ME ve futsalu! Možná je to ale lepší, nedokážu si představit, jak by to dopadlo při prohlídce u vstupu! Následně hledáme pěknou trojku s větrákem, ale marně. Azyl nacházíme v hotelu Polský dům, kde po počátečních obavách zjišťujeme, že naše vynaložené úsilí je více než 100% oceněno. Výborná kuchyně, skvělá obsluha a dobrý ceny, to je zcela jistě devíza této restaurace.

Zcela nasyceni (spíše přežraní) šviháme s bierpauzou směr ČEZ Aréna. Bohužel jsme idioti a při příjezdu zjišťujeme, že 1.semifinále začalo již před hoďkou a právě skončilo. 2.semifinále začíná až za hoďku a půl, a tudíž jdeme pít! U Hastrmana ňáký to pivko, kafčo, či čaj (dle Gustího) a hele jak to utíká! Už je čas (kde to bylo?) a my se ocitáme na svých místech v aréně. Vyslechnem hymny a už to začíná! Italové 2x vedou, ale nakonec díky 20-tisekundovýmu výpadku padaj 4:2! Radují se i Ivani sedící vedle nás na tribuně a jelikož nechceme díky jejich častýmu úsměvu dostat zánět spojivek z odlesku jejich přenosnýho zlatnictví, odcházíme směr tramvaj a švihem na nádraží! Cestou je Kočka zhypnotizován vůní langošů a tak zakupuje jeden kus. Následně je opodál stojící Trávožrout tázán na jeho přání. Okamžitě se představuje jako Kóčovo osobní dietolog a strká hlavu do mikrootvoru pojízdný vývařovny, aby se dožadoval předložení Kočkovo langoše k odsouhlasení. Po chvilce šroubuje hlavu ven a sděluje netrpělivýmu majiteli: „Jestli to sežereš, tak pudeš! A zejtra budeš běhat, až ti zmodrá!“

Po příjezdu na ostravskej hlavák vidíme, že nádraží skýtá velmi podobná zákoutí a figury jako plzeňské, či pražské. Vlak jede až za hoďku a tak kupujeme jízdenku a v místní VIP čekárně mastíme karty. V přestávce na kouření objevuje Míra prodejnu s kalendáříky ČD (s lokomotyvama) 1 ks za 3,50 Kč a konečně získává kýžený dárek pro kamaráda (až teď je to pro Míru úspěšnej výjezd). Trochu ho ale pořád mrzí nezískaný opeřenec, který spolu s kalendářema úhledně zabalený v celofánu mohl vytvořit velice hodnotný dárkový koš! Cestou ze „suvenýrů“ potkáváme představitele postavy účetního Felínyho (kolega účetního Fantociho) z filmu Maléry pana účetního a nálada opět vře.

Nu nic, přijíždí náš vlak. Proto nakoupíme zásoby a nasedáme. Chvíli ještě konverzujeme, ale pak Mirďa a Kočka usínají a protože v kupé bylo i přesto velice hlučno a chvílemi jsem cítil svítiplyn, trávil jsme většinu času s cigaretou v puse v uličce. Cestou jsem ještě zahlédl několik kvalitních „kusanů“, bydlících, nebo pracujících u Českých drah, ale to už je zase jiná pohádka.

Domů jsme dorazili po 8,5 hodinách tryskové jízdy a s (nyní již kultovním) pozdravem JAMAN jsme se rozešli.

(kepke)

sladká prdelka:

Našim, ale i holandským a maďarským futsalovým reprezentantům za bezprostřední vystupování a skvělou zábavu v DUBLIN PUBu.

Personálnímu oddělení Českých drah za jistě precizní výběr svých zaměstnanců (mých koňů) ……. Díky, ale občas je to fakt síla!!!

Mému osobnímu mecenáši, kterýho bohužel neznam! Nevim, jak to děláš, jak zjistíš kdy a kam jedu a jak stíháš provést casting?! Ale za osazenstvo vlaku a ty, který korzujou po perónech a v nádražních halách máš u mě 1 s *.

Mírovi a Kóčovi za ultraprimavýjezd! Jste fakt parťáci a doufám, že to někdy zopákneme!

chytré poznámky k článku

Vložit nový příspěvek

co se děje...

/10.11./ Squadra Drebins se díky nedělnímu skalpu psychopatů stala podzimnim mistrem přeboru. I o tomto se bude jistě hojně rokovat při outdoorové spartakiádě tento víkend v České Lubici.

/03.11./ NAROZKY - 11.11.2008 se slaví již 34. Trávožroutoviny. Drebky Mirďovi blahopřejí. Jeseter!

/03.11./ NAROZKY - 4.11.2008 oslaví Řípa (naše občasná útočná výpomoc) 29 let. Alles gute, Jens.

/22.10./ NAROZKY - 2.11.2008 oslaví Kristova léta duo ortodoxních drebinů Axl a José. Doufejme, že se oba páni pochlapí a zúčastníme se důstojné zábavné estrády.

created by ESTETICA CZ