Je čtvrtek velmi brzo ráno a kvartet pláteníku Axl, Kepke, Kočka a Králík vyráží za asistence šoférujícího Lubína směr letiště Praha. Je tak brzo, že Kočičák, kterej tuhle hodinu zná spíš jako usínací, než jako vstávací, připomíná spíš než natěšenýho cestovatele mátožnýho návštěvníka podniku typu výloha.
Tryskovou jízdou Lupina Laneho jsme během chvilky v metropolitním letovém terminálu, následuje odbavovačka, prohlídka a čekání. Během nástupu do letadla si opět potvrdím, že jsme národ buranů (zejména co se týče důchodců). Ale za chvíli naše kvarteto leteckých paniců sedi už připoutaný a pozorující bezpečnostní instruktáž. Pak už rolování a vzlet. Naše protáhlý ksichty asi pobavili nejen nás vzájemně, ale asi i okolní osazenstvo. Po dvou hoďkách hypnotizování křdla sedáme na vyhřátou Barcelonskou ranvej.
V letištní hale Kočkodan ožije po nákupu cestovní lahve sangrie, která nám během dne přijde tuze k chuti. Z letiště pak šviháme vlakem směr Sagrada Familia, kde se občerstvíme, koukneme na katalánský důchodce krátící si čas petanquem a skonstatujem, že se stavba zase pohla kupředu. Pak procházkovým krokem s první pivní zastávkou putujeme po stavbách Antonia Gaudího. Na třetí už ale máme domluvený převzetí ubytka a tak šviháme metrem směr stanice Poble Sec.
Ubytko je v poho, i když Lumír namítá, že na fotkách vypadá větší. Největším překvapením je tedy pouze fakt, že Sergio, kterej nám má ubikadzi předat je dívka. Jelikož však Hočimin (barman od naproti) je muž, je tedy vše OK a my po nutném odpočinku můžeme vychutnat velké pivo do půllitrů z mrazáku, ze kterých sympatický kuliferda ještě odsekává led. Shltnem pár hrnečků a vzhůru do víru velkoměsta. Před večerním zlatým hřebem vyrážíme nasát pohodovou atmosféru na nábřeží. Číhnem na sochu Kryštofa Kolumba (nikoli fešáckýho inspektora v baloňáku - co Králíku...) a uvelebíme se na parkovym pažitu. Čas ale kvapí, a proto vzhůru na Barcu.

...pokračování a fotky budou následovat!